Psaná tvorba

Texty pro děti všeho druhu, krátké i dlouhé příběhy, pohádky, básničky, říkanky a komiksy. Vlastní autorské knihy.


Potřebujete napsat krátký příběh, dlouhou pohádku, komiks nebo rozličné básničky a říkanky, doplněné navíc o mé ilustrace?

Napište mi a něco spolu vymyslíme ;-)

Odmalička nejenom ráda kreslím, ale také píši. Dříve to byly texty všeho druhu, a to tzv. do šuplíku. V dnešní době svoji psanou tvorbu věnuji především dětem. 

Svými texty a obrázky pravidelně přispívám do dětského časopisu Dráček (vydává Extra Publishing).

Kromě vlastních autorských knih a textů ráda svůj čas a fantazii věnuji vašim představám. 


Z knihy "Tisíc hlásků švitoří" (2018)

Letadlo

Vznášelo se letadlo,

co ho to jen napadlo.

Mezi mraky, mezi námi,

mezi námi kormorány.

Až před pozdním večerem,

sneslo se na pevnou zem.


Žabák skokan

Skáču často, skáču rád,

přes kameny, přes kapraď.

Plavu si a potápím,

na hladině v klidu bdím.

V dešti v noci na poli,

lovím hmyz a žížaly.

Z knihy "Tisíc hlásků švitoří" (2018)

Moudrá sova

Koukne sem a koukne tam, 

hlavu točí do všech stran. 

Kontroluje, kdo se učí, 

od toho má velké oči.

Loutka

Noha, ruka, hlava, záda,

našel jsem si kamaráda.

On se mnou však nemluví,

už je prostě takový.

Nevydává ani hlásku,

celý visí na provázku.


Krátká ukázka z mé chystané pohádkové knihy s prac. názvem "Pan Klubko"

Bílá peřinka už dlouhou dobu pokrývala vše, kam jen oko dohlédlo. Větve stromků se prohýbaly pod tíhou sněhu, očka jim slzela ze všudypřítomného třpytu, který se před nimi tetelil a házel všemi barvami. Z bílé polevy jen místy vykoukla statečná vysoká tráva nebo zvědavá šiška.

"Co dnes podnikneme, Cupitáčku?" ozval se Pan Klubko sotva rozlepil oči ve svém vyhřátém pelechu. Tam večer padl únavou po celodenním koulování. Od svítání do tmy pořádali koulovací turnaje, až je při večeři u věčného ohýnku rozbolely všechny svaly a kosti v těle. "Klubko, tobě to včera nestačilo? Já bych byl dnes nejraději celičký den zalezlý pod mechovou peřinkou a uždiboval zásoby z naší spíže," usmál se. 


Krátká ukázka z mé netradiční knihy pro děti, která vyjde v roce 2020

Mrzutec odmítavý se stále jenom mračí, k protivnému výrazu mu malá drobnost stačí.

~

Mrzutec odmítavý je doslova hromádkou neštěstí. Jeho neforemné tělo je věčně shrbené. Hrb mu narostl do obrovských rozměrů a na jeho tváři úsměv nikdy nezpozorujete. Je zamračený od rána do večera a oči jsou pod zamračeným obočím sotva znatelné.

~

Všechno dělá nerad. Nerad jí, nerad spí, nerad se prochází, nerad uklízí, nerad pomáhá, nerad vstává z postele, nerad chodí. Ostatní náladovníčci jsou z něho nešťastní, zkazí jim každou legraci. Dokud neusne jako špalek, mají ostatní špatný den, protože jim náladu vždy zaručeně pokazí.

~

Můžete mu nabízet i modré z nebe, ale s ním to vůbec nehne. Jeho trucovité reakce však všechny okolo učí nezměrné trpělivosti


... Rozárka vytáhla ze svého batůžku tlustý sešit, do kterého si zapisovala všechny zajímavosti, které každý den zjistila. A protože se nejvíce zajímala o zvířátka, říkala mu zvířátkovníček. Jakmile ho zapomněla doma, bylo zle. Všechno několikrát zopakovala mamince, aby to po příchodu domů mohly rychle zaznamenat. Třeba že všichni hnědí psi podivně poskakují, že žížaly v jejich městě jsou méně růžové než u babičky na vesnici, že sousedovic kočky nemají rády zrzaté lidi a tak dále. Rozumbrádek si vždy všímal podivností...


Ukázka z chystané pohádkové knihy z kouzelné země Palmárie (vyjde v květnu 2020)

"Eliško, pojď za námi. Tady Palmína a Bandy," ozvalo se opičími hlasy. "Já věděla, že to nebyl sen! Tohle mi spolužáci nikdy neuvěří!" vyskočila Eliška z postele a potichu vyklouzla z chatrče ven zadním vchodem. Tam už na ni pod červenou palmou čekala její Opka spolu se žlutými opicemi. "Tak přeci jen jste skuteční. Nezdálo se mi to. A co ty, Opko. Jak to, že je znáš? A umíš také mluvit? Proč si mi u nás doma nic neřekla?" chrlila Eliška otázky na svoji plyšovou kamarádku. Ta neodpovídala. "Ona ti rozumí, ale neumí mluvit vaším jazykem. To umíme jen my," usmála se na ni Palmína. Byla stejně žlutá jako její opičí bratr, pouze trochu vyšší a hubenější. Na uších nosila červené mašle. Za to Bandy vypadal jako správný opičí rošťák. Elišce ty dvě opice hned padly do oka. Doběhla si pro sklenici pomerančové šťávy a nechala si vyprávět tajemství země Palmárie.