Ukázky z mých knih a pohádek do periodik

Tisíc hlásků švitoří (KRIGL, 2018)

Kniha skřítků náladovníčků (GRADA, únor 2020)

"A ty žluté vlasy a vousy máte z banánů?" zavtipkovala Eliška, aniž by tušila, jak blízko je pravdě.

"Jak jsi to uhodla? Tady na ostrově jíme všichni jenom banány a pijeme kokosové mléko, viď Opko?" obrátil se Lapalmon Banánon k plyšové opičce a podrbal ji za ušima.

"Vy znáte její jméno? A proč na ni mrkáte, je to přeci plyšová opička," nedala se Eliška. Začínala být ale trošičku nesvá.

"Jakápak plyšová? Vždyť je živá jako my. To ona zařídila, abyste jeli na dovolenou do kouzelné země Palmárie. Je to přeci naše kamarádka," vyrazil pan Lapalmon Elišce dech. Koukala na něj s otevřenou pusou. Lapalmon Banánon vytáhl
z kapsy kalhot žlutý banán a začal jíst. Jedl ho i se žlutou slupkou. Eliška si promnula oči, jestli dobře vidí. Pak se podívala na svoji Opku a chtěla si ji pořádně prohlédnout. Ta ale ležela nehnutě v písku s očima upřenýma do palmových listů.

"Tak já se prozatím rozloučím. Brzy se uvidíme," rozloučil se s ní záhadný pán s prapodivným jménem a banánem v ruce.

Čteme s radostí - Prázdniny v Palmárii (FRAGMENT, srpen 2020)

Některé z mých pohádek a ilustrací do dětského časopisu Dráček (Extra Publishing, s.r.o.)

"Ahoj Patriku, přišel si nám pomoci?" přivítal ho pan Komárek. Zrovna natíral část hrací desky červenou barvou a Gába ji pečlivě přidržovala.

"Nooo, víte," začal Páťa drkotat a mrknul při tom na Gábu. Potřeboval, aby s ním mohla Gába rychle ven. Nechtěl však pana Komárka urazit.

"Dělal jsem si legraci. Vidím, jak už to Gábinku nebaví. Jděte ven na čerstvý vzduch a užívejte prázdniny!" usmál se pan Komárek a Patrikovi spadl kámen ze srdce.

"Děkujeme! Až bude hrací deska hotová, rád si s Vámi zahraju!" rozloučil se Páťa s Komárkovými. Popadl Gábu za ruku a už si to hnali ven před jejich dům.

"Co blázníš? Kam tak chvátáš? Ani jsem si nestačila vzít svůj pátračník!" zlobila se Gába na Páťu.

Dva netopýři na talíři (GRADA, září 2020)

"Šťourale, dej mi trochu svých sušených drobků. Jsou chlebové nebo rohlíkové?" spustil Pecivál na svého kamaráda, který se zrovna prohraboval harampádím v krabici od sušenek.

"Přestaň být líný a najdi si nějaké drobky sám! Stačí, abys občas vystrčil nos z kutlochu. Venku je drobků habaděj," zlobil se Šťoural.

"No joo, no joo, snad se tak moc nestalo. Ven se mi dnes nechce. Třeba ještě najdu nějaké zbytky ve spíži. Jdu to prozkoumat," řekl Pecivál.

"Vždyť se ti nechce nikdy. Zítra nepůjdeš a pozítří jakbysmet. A zas mi budeš ujídat mé pečlivě nasbírané zásoby," hudroval Šťoural a začal si zašívat pruhované tričko.

Pecivál domácí je hrdinou léta (GRADA, únor 2021)

Zkoumal, Svítil a Čmáral se probudili brzy ráno. Venku bylo ještě šero. Nemohli dospat. Celou noc měli divoké sny o vesmíru. Zkoumalovi se zdálo, jak nabírá vzorky do zkumavek, Svítil měl sen o měsíčních kamenech a Čmáral ve svých představách kreslil hvězdným prachem.

Posadili se kolem stolu uprostřed dvorku a doplňovali síly vydatnou snídaní. Přitom nemohli spustit oči z jejich rakety, kterou jim přičarovala padající hvězda.

"Tak jak to provedeme? Kam se vydáme?" přerušil ticho Zkoumal. "Já jsem celou noc přemýšlel a napadlo mě, že bychom mohli navštívit všechny planety sluneční soustavy, co vy na to?" mrknul spiklenecky na své kamarády.

Na výletě v raketě (GRADA, červen 2021)

Rozárka leknutím nadskočila a štípla se do tváří, jestli se jí to nezdá. "Já věděla, že nebudeš jen obyčejná!" vykřikla a popadla aktovku do náručí. "Říkala jsem si, že ty oči jsou jako živý! Ukaž, mrkni na mě," poprosila a čekala, co se bude dít.

A aktovka skutečně zamrkala, a dokonce na ni vyplázla z legrace jazyk.

"Páni! To je paráda," nemohla Rozárka stále uvěřit, že si našla kouzelnou mluvící aktovku. "Proč ses mi nepředstavila už včera?" byla zvědavá a položila aktovku zpátky na lavičku.

"Nechtěla jsem tě hned vylekat. Bála jsem se, že bys začala křičet, a tvá maminka by hned poznala, že se něco děje. Tak jsem čekala na tu správnou chvíli."

"No jasně, teď mi to do sebe vše zapadá. Už vím, proč ti kluci na hřišti začali najednou tak vyvádět? Myslela jsem si, že začnou strkat i mě," vzpomínala Rozárka.

"Nasypala jsem jim mravence za trička," prozradila aktovka a obě dvě se začaly hlasitě smát. 

Dobrodružství školní aktovky (GRADA, prosinec 2021)

Cestou Chechtovským lesem se víly dohadovaly, jak bylo jejich zvykem. Všechna zvířátka a ostatní skřítci už věděli, že se blíží. Nikdo jiný se totiž nedohadoval tak, jako Mechulka s Dřevulkou. Přely se o to, kdo má hezčí vlasy, kdo má hezčí pleť, kdo je vyšší, která má větší sílu, která si pamatuje více kouzel, kterou z nich má Sedmikvítek raději, a přitom do sebe neustále strkaly.

"Vidíš tu velkou louži? Tu hravě přeskočím, ty určitě ne," dušovala se Mechulka a už se rozbíhala. Dřevulka si to nenechala líbit a hned vyrazila za ní. Skok se samozřejmě nepovedl ani jedné, a tak byly obě víly zmáčené od hlavy až k patě a lopuchové listy jim už k ničemu nebyly.

"No vy ale vypadáte! Zas takový slejvák není, abyste byly jak vodníci," prohlížel si je Sedmikvítek a podával jim ručníky. "Pojďte, dnes nás stejně čeká kouzlení s ohněm, tak se u toho aspoň pěkně ohřejete," vedl je ke krbu a jakmile víly uslyšely slovo oheň, přestaly se škádlit a vmžiku byly veselé a natěšené na další hodiny čarování.

"Podle kouzelnických osnov byste se dnes měly naučit čarovat s ohněm. Tak se na to podívejme, co se v knize kouzel píše," řekl Sedmikvítek a otevřel velkou těžkou knihu na straně, kde si minulou sobotu nechal záložku z javorového listu.

"Rozdělání ohně z kapky vody, spálení papíru na popel mávnutím proutku, zapálení dřeva v krbu kýchnutím, zapálení svíčky vypláznutím jazyka...," vyjmenovával Sedmikvítek 

Tajná kouzla skřítka Sedmikvítka (GRADA, srpen 2022)